Když jsou emoce inteligentní a rozum citlivý

Když jsou emoce inteligentní a rozum citlivý

Emoční inteligence v praxi

 

Ing. Hanka Havlová

 

Ráno ji probudily sluneční paprsky, voňavý vánek přinášel oknem růžové lístky rozkvetlých sakur. Připomnělo jí to romantické jaro, kdy se potkali s Petrem. Stejně je úžasný, napadlo ji, měli bychom něco změnit, včerejší hádka byla tak zbytečná. Asi má pravdu – někdy jsem neústupná, dělám si, co chci, utrácím, provokuji ho. Zavolám mu, uděláme si hezký večer, o všem si popovídáme.

Myslel na ni právě, když se mobil rozezněl a na displayi se ukázala její tvář. Byl to milý hovor, zanechal v něm vnitřní úsměv. Je mi s ní tak hezky, měli bychom něco změnit. Má pravdu, bývám zlostný, někdy mě rozčilují maličkosti, chodím domů čím dál později… Měli bychom svůj čas věnovat jen tomu opravdu důležitému, sobě… Konečně si to tu v práci zorganizuji, dodělám ležáky, přestanu dělat věci za druhé, budu jim víc důvěřovat, že to zvládnou sami, naučím se říkat NE. A nebudu se rozčilovat. Těším se na večer domů…

V práci všem řekla, že začíná nový život. Přihlásila se na břišní tance, aby se mu líbila. Koupila si pár svůdných oblečků. Jemu taky. Dobrůtky ve francouzských delikatesách. Naposledy zašla s holkama do cukrárny a na víno. Život je strašně fajn, pozvala Martu a jejího muže na společnou oslavu.

Zase nestihl všechno, neva, porovnal stůl, dodělám to zítra, na tohle se kouknu ještě večer doma. Uvízl v zácpě. To jsou blbci, kdyby všichni jezdili, jak mají, šlo by to plynuleji, policajti jsou tu taky k ničemu! V předsíni zaslechl veselý hovor – Co tu proboha zase dělají?! Nemůže být nic tak, jak se domluvíme?

Večer jako mnoho dalších – únava a zklamání rozpuštěny v mnoha slovech, vtipech, sklence šampusu. Měli bychom něco změnit, chtěla bych to jinak, řekla mu tiše před spaním. Já vím, vzal ji za ruku, miluji tě, změníme to, všechno bude v pořádku.

Vzbudila se v neklidu, uteč, volal na ni vnitřní hlas. Jako už mnohokrát. Věděla, že to není cesta, letmo vzpomněla na hřbitov svých partnerství. Miluji ho, zvládnu to, změním se. Otevřel oči. Usmáli se na sebe. Sluneční paprsky. Miluji ji, pomyslel si a řekl: Neměla bys nechávat otevřené okno, když kvetou ty stromy – je to tu všude samý pyl. Odcházím, řekla. Odešla.

 

Měl bych to změnit. Jak často jsme si to řekli, když jsme posté narazili do zdi – v práci, ve vztazích s partnery, dětmi, rodiči… Mnoho rad, jak a co udělat, jsme dostali, mnoho rad jsme rozdali, mnoho jsme přečetli, navštívili jsme kurzy asertivity, komunikace, time managementu, vedení lidí. Mnohokrát jsme se zklamali. Naučili jsme se chránit se, hrát všechny ty hry, abychom dostali to, co potřebujeme. To nejlepší, čemu jsme uvěřili, se snažíme naučit své děti…

 

Jsme ovládáni naší minulostí

V každé buňce máme zakódovanou informaci evoluční paměti o tom, že máme právo a schopnosti naplnit svůj život tak, abychom byli šťastní. Naproti tomu se do naší paměti osobní zapisují všechny naše zkušenosti, úspěchy i prohry, všechna zranění, zklamání, bolest, opuštění, vyloučení. Centra naší emoční paměti slouží jako strážní věž našeho organismu, aktivují všechny ochrany, pokud jakákoliv událost připomene dávnou bolest. Jsme zaplaveni energií našich emocí, která nám nese sílu se ochránit. V běžném životě si vůbec neuvědomujeme, jak moc nás ovlivňuje naše minulá zkušenost. Myslíme si, že se rozhodujeme v přítomném okamžiku, že žijeme přítomnou realitu, zatímco nás z našich vnitřních hloubek zaplavují chaotické vlny něčeho, co stojí mimo náš rozum a pochopení. A tak nás vnitřní touha a vůle k životu vede dál a my padáme a vstáváme, učíme se a snažíme se to všechno pochopit.

 

Spolupráce emocí a rozumu

Úroveň emoční inteligence se odvíjí od toho, jak jsou schopny spolupracovat emoční a racionální část našeho mozku. Odpovídá to rovnováze mezi rozumovou (kognitivní) inteligencí a schopností znát své emoce a umět s nimi vědomě zacházet. Nebo – lidově – rovnováze mezi rozumem a srdcem. Už jsme se toho opravdu hodně naučili, máme mnoho dovedností, zkušeností, víme, jak bychom se měli chovat, jak by se měli chovat druzí, stále se vzděláváme, jsme čím dál výkonnější tak, jak to společnost požaduje. Pokud se ale ozve naše nespokojenost, náš bytostný nárok na štěstí, svobodu, vyrovnanost a harmonii a my zjistíme, že zaběhané koleje našich každodenních návyků nás ke štěstí nevedou, rozhodneme se to změnit. Bohužel je to jako s novoročními předsevzetími – i když víme, co a jak, často znovu a znovu narazíme sami na sebe. V důležitých chvílích se chováme nelogicky, opakujeme své chyby. Je to, jako kdybychom se rozhodli ze dne na den začít jezdit po jiných kolejích a pominuli to, že žádné jiné ještě neexistují. 

Půvabné na emoční inteligenci je to, že pracuje na základě vědeckých studií a moderních poznatků o neurobiologii mozku s jednoduchými principy a krok za krokem vede k vybudování kolejí nových – krásnější krajinou. Nástroje emoční inteligence pracují s přítomným časem, s nárůstem vědomí, kultivací zaměřené pozornosti. Učí uchopit energii, kterou emoce do našeho systému přinášejí, a transformovat ji v sílu, se kterou můžeme nakládat podle své vůle. Lidově řečeno – učí nás otevřít své srdce, naslouchat mu, najít pro něj společnou řeč s naším rozumem. Řečeno slovníkem naší výkonné doby – učí nás uvědomit si své emoce, rozpoznat je, ovládnout jejich energii a použít ji k dosažení svých cílů, k empatii, pochopení, schopnosti vychovávat, motivovat či vést druhé.

 

Miluj bližního svéhoAle když on mě tak štve!

Zní to jednoduše, ale jak na to, že? Lékař vám řekne: Měl byste přestat kouřit. Dočtete se: Měli byste být vždy laskaví ke svým dětem a rodičům. Na kurzu slyšíte: Měli byste mít charisma, vystupovat sebevědomě… Jak to ale udělat, když bez cigarety nedokážete přemýšlet ani se uvolnit, děti řvou, vydírají vás a vymýšlejí si, rodiče si myslí, že vás vychovají ještě ve čtyřiceti a při veřejném vystoupení se vám zadrhne hlas a podlomí kolena, i když jste se na něj dva týdny připravovali!? Cesta vede přes porozumění několika základním principům fungování lidského mozku a vývoje osobnosti a přes trénink (nové koleje musí být nejprve položeny, nové pěšinky vyšlapány).

Důležitou zprávou je,  „že změna je možná“, že nemusíme být bezmocní v náročném světě, že jsme schopni domluvit se s druhými tak, aby nás pochopili a přijali, že nemusíme ničit naše vztahy a odcházet od těch, které milujeme…