Cesta ctností a neřestí: Lstivost

Procházím se mezi Braunovými sochami, pozoruji je a hodně přemýšlím. Během naší Cesty Ctností a Neřestí, kdy jsme hledali, jak jednotlivé neřesti obrátit ve ctnosti, jsme se dotkli jednotícího principu: Bytost přichází z prostoru jednoty, vybavená základními silami přežití a naplnění svých potřeb. Setkává se s nedokonalostí světa – bolestí, zraněním, úzkostí… a vytvoří si obranné mechanismy, aby se propříště podobným zkušenostem vyhnula. Strach se stává jednoznačnou kontrolkou: „Pozor, zase se to blíží, vyhni se tomu“. A naše energie se vydá specifickým směrem -

-          U Lenosti se energie rozbíhající se k akci potlačí v jejím zárodku

-          U Hněvu se energie probuzená k ochraně a přežití nasměruje proti domnělému zdroji ohrožení

-          U Lakoty se transformuje na posílení zdí, na stažení, které šetří čas a energii na horší časy

-          U Pýchy se naleje síla do celého těla, aby zajistila prospěšnost a zabránila tak vyloučení ze „smečky“

-          U Smilství a Nestřídmosti přináší sílu k úniku od sevření, bezmoci, zranitelnosti

-         

Způsoby použití této energie jsou poněkud pokřivené, ale také jaksi srozumitelně „živočišné“, instinktivní.

Zdá se, že jediná Lstivost v této hře o přežití sahá ve svých nástrojích po něčem, co bylo dáno člověku jako výsostně lidské – po rozumu, schopnosti logiky, abstrakce a obrazotvornosti.

Schopnost předvídání, kalkulování, plánování, rozmýšlení, vysokého nadhledu nad možnostmi reakcí protihráče našla svou nejkultivovanější podobu v logice šachové hry.

Enneagramový systém popisuje jednu ze struktur osobnosti, kde energetickým hnacím motorem je emoce ješitnosti: „Jsem lepší, než si myslíte. Jsem dokonce lepší, než si myslím já sám.“ Je to obrana, která chrání před selháním a vyloučením a právě ona se opírá o myšlenkový návyk lži a klamu. „Přijímáte mě, jen když jsem nejlepší? Jen když vítězím? No dobře, ukážu vám, jak jsem efektivní, jak výkonný…, ukážu vám, že si zasloužím váš potlesk.“ Lidé s tímto typem osobnosti mají „dar“ vycítit, co se od nich očekává, přizpůsobit se – ale vycítit také, kdy nebudou schopni naplnit očekávání – a v té chvíli elegantně uhnou, změní cíl, zalžou, obratnou manipulací zmatou okolí tak, že nakonec stejně vypadají jako vítězové.

Paradoxně je tato schopnost v naší společnosti stejně odsuzovaná jako oceňovaná. Odsuzujeme ji, když nejsme dost „chytří a bystří“ a obratný manipulátor nás dostane. A v nitru toužíme být těmi chytřejšími.

„Kujme pikle“ – zpívá se v pohádce. Umět výtečně kout pikle je dobré – přináší to moc, sílu, vládu nad svým životem, ochranu před tím, aby námi vládl někdo druhý. Jsme tak trochu napřed. O několik tahů. Zdá se, že dnešní doba je jedna velká šachová hra. Hra, kterou hráči berou příliš vážně.

Povídali jsme si s dětmi z první třídy o lži. Byly velmi otevřené ve svěřování se, kdy a jak lžou. A už v šesti sedmi letech velmi ovlivněné pohledy dospělých – uměly dobře obhájit, proč se lež vyplatí. Věděly také, že „lhát se nemá“. Ale zisky za pravdomluvnost, které jim dospělí nabízejí (čisté svědomí…), jsou pro ně příliš abstraktní. Zaujalo je víc, že když budou mluvit jen a jen pravdu, získají schopnost telepatie (protože život původních národů ukazuje, že telepatické schopnosti jsou naší přirozenou výbavou a fungují, když nepotřebujeme nic skrývat…)

Světoznámý psychiatr Claudio Naranjo porovnal popisy jednotlivých enneagramových typů osobnosti s klasifikační škálou psychiatrických onemocnění v USA. Zjistil, že popisy nezralého projevu osobnostních typů podle enneagramu se s americkou škálou shodují – až na jednu výjimku. Chyběl právě typ „herce, vítěze“, v jehož osobnostní struktuře jsou dominantními návyky ješitnost a klam. V dnešní společnosti je vítězství velmi oceňované - když potřebujete vyniknout, používejte slova jako efektivní, úcta, respekt, dosahování cílů, focus drive… Proto je tak ambivalentní postoj ke schopnosti dosáhnout svého pomocí manipulace, kličky, lži… jsou zaměnitelná mnoha moderními slovy – diplomacie, politika… Většinou se v tom ztrácíme i my sami – příliš nerozlišujeme, co je nepravda, co manipulace, co čestnost…

Udělejte si vlastní průzkum. Jděte a ptejte se přátel, zda někdy lžou, jak dosahují svého, co si nechávají pro sebe… Ptejte se dětí… Porovnávejte to…

Myslíte si, že je v dnešní době možné zůstat otevření? Pravdiví? Je možné být pravdiví k druhým, když přesně nevidíme ani do zákoutí motivací svých vlastních? Mnoho otázek. Mnoho otázek, které máme sklon rychle odbýt a uzavřít. Dotýkají se totiž něčeho velmi citlivého v nás. Touhy po jednoduchosti, jasnosti, průhlednosti světa, touhy po možnosti dát důvěru, mít jistotu… bezpečí… Touhy po čistotě, s jakou se dívají na svět malinké děti. Zdá se, že královské hře a logice šachových hráčů nás učí především strach. Ten však není mezi sochami Neřestí ani Ctností. Možná je ale tou základní emocí, která překlápí využití naší životní energie – využijeme ji k posílení našich obranných zdí? Nebo k získání síly jít za svobodou a naplněním?

 

Hanka HAVLOVÁ, Lektorka emočních a sociálních kompetencí, VEVA CZ, s.r.o.