Cesta ctností a neřestí: Smilstvo

Vášnivé ráno / Sevřelo křídla / která se večer / mohla rozletět.

Anděl má / Pocit viny / Ví / Že ho Bůh  / Nezatratí

 

V uzlíčkách / Na niti osudu / Však jednou se /Možná / Ztratí

 

Sochu Smilstva od Matyáše Bernarda Brauna jsem si nechala jako poslední z řady Neřestí v našem seriálu. Prostě jsem ji stále odkládala. Nevěděla jsem si s ní úplně rady. Ptala jsem se známých. Smáli se. Nebo říkali „Bůh s tebou…“ a podobné vtípky. Sama jsem k tomu ironicky dodávala: „…kozel zahradníkem…“

Křesťanská morálka Braunovy doby měla v tomto tématu jasno: „Nezesmilníš“. Sex až po svatbě. „Nepožádáš manželky bližního svého“. A manžela? – napadá mě hned. Už zase zlobím…

A to všechno je obraz zmatku dnešní doby, chaosu, ve kterém se jasné postoje k sexualitě ztratily v hledání přijatelných hodnotových žebříčků z tradičních systémů středoevropských, východních, ze zkušeností původních národů celého světa, z pokusů o moderní pojetí – často diametrálně rozdílých názorů sexuologů, sexkoučů, vědců porovnávajících svět zvířat a lidí…

Hledáme. Křesťanská morálka sama sobě podkopala důvěryhodné základy, lidé z nitra touží po transparentnosti a čistotě. Zdá se, jako bychom byli v pubertě – období hledání vlastního postoje, který nás samotné naplní pocitem štěstí a smyslu, a zároveň bude obecně platný. A stejně jako děcka v pubertě zkoušíme – hranice a pevnost etického kodexu křesťanské společnosti. Nebo různé role. Sebe…

 

Uvědomila jsem si, jak moc v sobě máme zakódováno Desatero, jak se k němu jenom z různých úhlů vztahujeme. Snad k žádné jiné emoci (Neřesti) nemáme potřebu vytvořit tak jasný osobní postoj. Často velmi nekompromisní. Často poplatný tomu, co právě prožíváme. Mezi námi – když se rozhlédnete po svém okolí – kolik lidí, kteří jsou dlouhodobě šťastní ve svém sexuálním a partnerském vztahu, ať už jsou katolíci, buddhisté, tantrici..., znáte? Potřebujete k jejich spočítání víc prstů, než máte na rukách?

Málokterou Neřest provází takový pocit viny. V těle se slast nejčastěji potkává s pocity lásky a otevřenosti. Proto tolik zmatků.

Našla jsem nějakou prastarou zamilovanou korespondenci. Vybírám z ní pasáž, kdy jeden mladý muž argumentuje citátem z Osha:

 

mm: Osho: „Láska vždy stojí mimo zákon. Láska se nemůže řídit žádným zákonem, protože ona sama je nadřazený zákon, zákon nejvyšší. Když milujete, je vše v pořádku, protože láska nemůže nic pokazit. Nemá žádné předpisy a pravidla - pravidla a předpisy existují, jen protože neumíte milovat, protože lásky nejste schopni. Proto je zde tolik pravidel: abyste nemohli poškodit někoho druhého, aby vám nikdo neublížil. Jestliže však milujete, proč byste někomu ubližovali? Pravidla zmizí.“

hh: Máme sami před sebou čisté svědomí, že dokážeme rozlišit mezi Bohem a Touhou?

mm: souhlasím, že Tvá poslední otázka je takřka stěžejní. To, co cítím, není Láskou Božskou, to si nemusím namlouvat, bohužel, tak daleko ještě nejsem. Jak tedy zjistit, co to je? A pokud člověk zjistí, že je to Touha, co s tím? Má ji v sobě potlačovat? Pak ale jistojistě propukne někde a někdy jinde s mnohem drtivějším dopadem. Na Tvou jistě se klubající otázku ,,A to ji tedy máme nechat proběhnout?" odpovídám...nevím. Kdybych neviděl možný dopad takového aktu, řekl bych ANO... jinými slovy, kdyby za mnou někdo přišel se stejným problémem, řekl bych ANO...a dodal bych, že ,,podle mého názoru". Děj se vůle Boží. Jenže...ano, ano...

 

hh: Křišťálová / průzračná  / zázračná  / čistá  / je Láska  / v ráji  / Adam a Eva  / bratr a sestra  / Smějící se had / Netrhej konec radosti / Neber to jablko, co ti podává...

 

mm: Osho: ,,Milujte ze všech sil, více a více, neboť láska je energie a pokud se s ní uzavřete, zakrní ve vás, nebude moct proudit skrz...“

 

Hledáme. Pojmenováváme. Zkoušíme vymyslet jednoduché řešení. Řád. A zatím - naše instinkty si žijí vlastním životem (jak říká jeden z mých učitelů: „Nechte pudy jít, ony někam pudou…“)

Pokud máme disproporci mezi třemi základními centry – tělem, srdcem a hlavou (instinktem, emocí a racionalitou), nic rozumného, trvale fungujícího nevymyslíme. Přitom s postojem k sexualitě by to mohlo být úplně jednoduché. Jak využít svoji instinktivní energii pro transformaci do vyšší kvality Nevinnosti a Cudnosti? O tom zase příště.

 

Hanka Havlová,

trenérka emočních a sociálních kompetencí