Svému životu dáváme smysl sami

Svému životu dáváme smysl sami

Eva Velechovská

 

Občas je těžké přiznat si, že svým životům dáváme smysl sami. Očekáváme, že nám tento smysl dá naše práce nebo vztahy, výkon či zisk. Chceme mít dobré zázemí, rodinu, práci, firmu. Chceme se mít dobře a když to zdánlivě máme, děláme v danou chvíli všechno proto, abychom si to udrželi a zajistili si svoje standardy. Jsme pak šťastní? Dosáhli jsme smyslu a hodnoty svého života?

Často žijeme v postoji: „ Když budu mít skvělou práci a hodnou ženu, budu žít šťastně, budu spokojený člověk.“

Jenže to funguje jenom někdy a my často nejsme spokojení ani v partnerských vztazích ani v práci.  Konkurence je vysoká, lidé jsou různí. Snadno najdeme argumenty k tomu, abychom odhalili nějaké viníky toho, proč nejsme šťastní. Běháme rychleji s větším pocitem nezbytnosti zajistit sobě i svým blízkým takovéto štěstí, které pak snadno naruší cokoliv - rýma, poškrábané auto, ztracená peněženka, hádka se šéfem. Cokoliv může rozhodnout o tom, že jsme obětí toho, co se kolem nás děje a zda jsou  naše potřeby naplněny nebo ne. Nejenže se tím zbavujeme svobody rozhodovat o sobě, ale navíc jsme v kolotoči roztáčejícím v nás pocit, že ani sebevětší snahou nejsme schopni uspokojit touhu po smyslu a štěstí v našem životě. Ptáme se. Je opravdu tento „krysí závod“ smyslem a náplní našeho života?

S přibývajícími roky začínáme tušit, že tomu tak není.

Nebo je smysl našeho života ve schopnosti být? Znamená to být si vědom sám sebe, toho, co dělám, kdo jsem a především skutečnosti, že člověk má ve svých rukou rozhodnutí, jaký postoj k tomu, co se děje, zaujme. Je to stav uvolněného přijetí věcí takových, jaké jsou.

Člověk má možnost rozhodnout se, že bude tvůrcem svého života. Zdá se to nemožné?

Jak to souvisí s výkonem a prosperitou ve firmě? Jak takový postoj může ovlivnit něco tak zásadního jako je úspěch společnosti?

Tím zásadním momentem je vědomý člověk. Moje babička říkávala , že největší zlo na zemi vytváří nevědomost lidí. Určitě s ní můžeme souhlasit. Co je vědomost lidí dnes? Co je zajímá na jejich životech? Mít více komfortu, více zábavy, která nás od nás samých odvádí? Je vždy možné utéct k televizi, počítači, zábavě od uvědomění si reality vlastního života.

Možná trochu moc filosofie do pracovního života. Možná, ale také hledáte lidi na pracovní pozice a přijímáte je protože už něco umí, mají zkušenosti a dovednosti. Na druhé straně je po čase propouštíte, protože jste sice vzali zaměstnance, který něco umí, ale propouštíte je proto, jací jsou jako lidé.

Chtěli jste s přijetím člověka přinést do firmy  přidanou hodnotu, něco, co vás obohatí a třeba rozhýbe vpřed. A pak když to nejde podle očekávání, slyšíte, že v minulé práci měl lepší podmínky, že za to nemůže, že mu kdekdo hází klacky pod nohy, že je to těžké, že to nejde … Znáte to?

„Až tady budu mít ty podmínky, které já potřebuji, tak pak budu OK a mohu pracovat a předat vám svoje zkušenosti.“

 

 

 

 

 

 

V této větě je nevyslovená zpráva.. Zaměstnanec  tím říká : „ Jsem oběť, nenaplnili jste mi to, co jsem od vás očekával. Firma mě málo motivuje. Potřebuji, aby mi někdo dal smysl mojí práce. Nedostatečně mě oceňujete. Pak nemohu být odpovědný za svůj výkon, nejsem  odpovědný za svoje rozhodnutí, nejsem ochoten nést důsledky své špatně vykonané práce.“

 

Musím říci, že se ve firmách stále častěji setkáváme s problémy týkajícími se nesamostatnosti, neochoty a neschopnosti lidí převzít odpovědnost za svoji práci. Zadání firmy uskutečnit změnu v myšlení a zralosti u  managementu a zaměstnanců školením v emočních a sociálních kompetencích  pak zní poněkud zoufale. Naučte naše lidi samostatnosti, odpovědnosti, naučte je kooperaci a komunikaci.

Máme návody na stroje, ale nemáme návody na lidi. Můžeme zeštíhlovat výrobu, ale potřebujeme zralé lidi. Kde je vzít?

Mnoho leaderů překvapeně projde procesem, ve kterém zjistí, že vytvářet prostor, ve kterém se všichni učí, rostou a vytváří přidanou hodnotu, není zdaleka tak jednoduché, jak by se zdálo.A proč ?

Podíváme-li se na tuto problematiku jenom z pohledu našeho tématu – emočních a sociálních kompetencí - odpověď je jednoduchá. Ti leadeři, kteří berou lidem vliv na jejich práci a pouze je řídí, je neučí samostatnosti a odpovědnosti, neposilují jejich sebedůvěru a tím nevytváří podmínky k dozrávání osobnosti člověka. Sled postojů – MÍT – KONAT – BÝT - o kterém už byla řeč, není dlouhodobě funkční a uspokojující a je potřeba jej zaměnit za BÝT – KONAT – MÍT. Změna sledu postojů znamená být samostatným, nezávislým vědomým člověkem a z této pozice konat a pak i mít to, co chceme a co potřebujeme. Tato změna si žádá člověka a jeho schopnost být v uvolněném stavu přijetí, být schopen dát smysl svému životu sám, být si vědom svých potřeb a plnit si je v souladu se svým okolím. Je to člověk s reálným hodnocením sebe sama a tedy schopností brát si postupně do rukou takové úkoly, cíle či projekty, za které je schopen převzít odpovědnost.

Mít vědomí sebe sama, tedy  sebe-vědomí, znamená reálně vědět, kolik jsem schopen unést a trochu i riskovat, překročit svoje hranice. Pak zisk je odměna za riziko. I k tomuto kroku musí mít člověk vědomí a empatii. Být především vědomým člověkem, vědět, že svoje nálady a postoje mám ve svých rukou a mohu se rozvíjet tak, aby život byl výsledkem vlastní tvorby, nikoliv pouhou reakcí na to, co mi moje okolí nabízí. 

Být komunikativním, kooperujícím, otevřeným, odpovědným  člověkem. Pak konat a z této úrovně a  přirozeně mít hmotné zajištění, protože všichni chceme dobře žít.

Otázkou je, zda ve vaší firmě je důležitější zisk a potřeba mít výkon a úspěch, což rozpoutává krysí závod bezesných nocí, hledání motivačních programů pro zaměstnance, zlepšování a naplňování jejich potřeb nebo jste v poloze rozvoje lidí náročnějším, ale kvalitnějším a smysluplnějším způsobem. Vždyť motivační programy, tlak, atmosféra strachu do určité míry výsledky přinášejí.

Funguje to vždy chvíli, nějaký čas a pak zaměstnanci chtějí  víc, protože jejich spokojenost je závislá na tom, zda jim smysl jejich práce dáte vy a zda naplňujete jejich potřeby natolik, že jsou na nějaké úrovni spokojení. Část manažerů  se snaží  dosahovat výkonu, buď tlačí a urvou výsledek a výkon a pak zvyšují platy a motivaci v rozpoutané soutěži. Přesto je pak časem  slyšíme stěžovat si na neodpovědnost lidí, na nízkou motivovanost lidí a dál to všichni známe.

Jaký je tedy návrh? Vydat se na cestu rozvoje sebe sama a vytvářet prostředí růstu pro kolegy a podřízené. Emoční a sociální kompetence jsou  tolik žádané u manažerů i všech dalších zaměstnanců  právě ve spojitosti s úspěchem a výkonem firem. Schopní jedinci se odlišují od ostatních nejen ve zmíněných oblastech, ale především v jejich schopnosti být.  Jsou tvůrčí, schopní opustit zavedené návyky, mají revoluční myšlenky, vize nebo myšlenky, ve kterých realizují svůj život. Ve svém prostředí  vytvoří malé nebo větší věci, naplňují svůj život zájmem, změnou a svobodou realizovat vlastní život. Je konec s obviňováním druhých, že nenaplňují  jejich očekávání.

Je možné stávat se postupně samostatným, vědomým, laskavým člověkem, rozvíjejícím svoje schopnosti a dovednosti a ze stavu tohoto bytí, které dává samo o sobě smysl našemu životu žít,  objevovat, pracovat a mít život, který chceme mít. Být si vědom sám sebe a svého života natolik, že víme, že práce, kterou děláme s druhými lidmi v tvůrčím procesu, nás obohacuje, naplňuje a my jsme zaujatí tímto procesem, životem samým.

Nejvyšší hodnotou je pak ve firmě seberealizace lidí, prostor tvorby a rozvoj vědomých lidí, kteří převezmou odpovědnost za svůj život, za svoji motivaci a svůj smysl života. Výkon, zisk a rozvoj je přirozeným důsledkem tohoto procesu. Pozor, někteří zaměstnanci odejdou! Pro mnoho lidí je prostě snadnější být obětí a poukazovat na to všechno, co nefunguje a proč nemohou pracovat, kdo je rozzlobil a kdo jim nevěnoval pozornost, tak to vždycky bylo, je a bude. Všichni máme volbu a máme to ve svých rukou a jestli vás tento názor zlobí, promiňte, určitě půjdete jinam, kde budou hledat, jak naplnit své potřeby a motivy.

 Eva