Emoční a kognitivní návyky

Emoční a kognitivní návyky

PhDr.Eva Velechovská

Většina lidí je k osobnostnímu rozvoji přivedena možností osvobodit se od struktury automatických emočně kognitivních návyků jako zdroji opakujících se problémů v životě.

 

Mnohokrát ve své praxi slyšíme o stejných potížích klientů. Potížích s dětmi, s partnery , ale především potížích, které vnímáme sami u sebe. Zase jsme vyčítali, odešli uprostřed komunikace a nechali celou věc nedořešenou, zatlačili druhého do kouta, abychom mu dokázali svou pravdu.

Klienti hovoří s jistým rozhořčením o tom, co jim druzí způsobují a jak partneři, šéfové či děti činí jejich svět v mnohém nesnesitelným.

Uvědomění si, že oni sami jsou zdrojem těchto potíží, je někdy téměř nepřijatelné. Je mnohem snadnější udělat druhé lidi zodpovědnými za naše utrpení. Pokud se nám však podaří uvidět třeba jen myšlenkovou strukturu svých návyků, můžeme poodstoupit a přijmout realitu svého myšlení a zpracování reality, kterou svým jedinečným způsobem zkreslujeme.

Zkreslujeme? Naše přesvědčení, jako součást návyku, nás ubezpečuje, že realita taková, jaká se nám jeví, opravdu existuje. Každé zpochybnění nás zlobí.

Emoční návyky souvisí s energií emocí, které nám pomáhají vyrovnat se s tím, čím jsme konfrontováni z okolí. Přinášejí energii, která vyživuje naše tělo, energetizuje celý systém.

Známe svoje typické konflikty? Umíme  popsat zdroj naší zlosti a způsob, jak se s tím vyrovnáváme? Většinou neznáme. Není to důležité? Mnoha lidem se zdá, že všechno, co nás obklopuje a co zkoumáme, je důležitější než my sami.

Věda a pokrok  se realizuje proto, abychom žili šťastnějším a zdravějším způsobem. Věřím, že se snažíme odkrýt tajemství života na Zemi. Jsou tajemství v nás, která necháváme spát.

Jak začít s objevováním?

Pozorovat typické myšlenkové pochody je určitě snazší, než pocítit svoje emoce pokrývající ohrožený sektor v nás. Objevit tyto vzorce a mít schopnost je pozorovat navyšuje sebeuvědomění  a  schopnost poodstoupit a nenechat se pohltit emocí, konfliktem. Tento zdánlivě prostý fakt znamená svobodnou volbu před tím, než proběhne návyk. Ačkoliv se na sebe později zlobíme, co jsme to zase řekli nebo udělali, návyk i tak proběhne.

Doporučení zní, být přitom, když návyk nastupuje a zachytit ho dříve, než proběhne v akci. Otázkou zůstává, jak rozpoznat, co se rozebíhá, jak vypadá to, co máme pozorovat.

Možná jste zkoušeli meditovat a nechat myšlenky jako lodě na řece plout a nenaskakovat do nich, nechat je být. Existují metody, které nás vedou k tomu, abychom vystoupili z automatu a udělali vědomou volbu. Jednou z metod je enneagram, systém  propojující psychologický vhled do emočně kognitivních návyků člověka a spirituální metody „pozorovatele“. Enneagram je dynamický systém otevírající před námi mapu návyků. Cílem této i jiných metod je přinést vědomou přítomnost do našeho života a neopakovat s železnou pravidelností návyky, které nepřinášejí spokojenost a naopak jsou zdrojem mnoha problémů a bolesti.

Psychologie pro zdravé lidi pomáhá zvýšit kvalitu života. Znamená to, opouštět realitu zkreslenou vlastní interpretací, tedy souborem návyků udržující zdeformované pohledy a rigidní postoje z minulosti a postupně odkrývat zkreslující návyky a opouštět je. Pokud držíme pozornost na svém uvolnění, naše energie směřuje více dovnitř, k nám samým.

 

Návrhy pro růst

1.                  Nejjednodušší je začít s pozorováním myšlenkových vzorců, typických způsobů kterým vyhodnocujeme realitu. Co poutá naši pozornost? Nedokonalosti? Možnosti? Nespravedlnost?

2.                  Druhým krokem je nutnost zachytit svoje emoce. Ony nám zabraňují být v dané situaci ve vědomí. Klíčová je schopnost pozorovat silnou emoci, protože je fyzicky energetizující a podporuje systém obrany a nebo naplnění potřeb a očekávání.

 

3.                  Pozorovatel je nesoudící, pouze pozorující část přítomného vědomí. Je to okamžik, ve kterém jsme přítomni tomu, co cítíme, co říkáme. Vidíme, slyšíme sami sebe. Lžeme, křičíme, obhajujeme se, napadáme. Tento okamžik, kdy nejsme pohlceni emocí a jsme schopni vnímat svůj způsob obrany, je revolucí v rozvoji sebereflexe. Ta je pak zásadním prostředkem pro rozvoj emočně sociálních kompetencí a překročení limitů osobnosti právě v negativních kognitivních či emočních návycích.

 

Reálná možnost změny návyků a reakcí člověka je velkou a zajímavou otázkou pro rozvoj lidí. Vědomá přítomnost a zaměření pozornosti dovnitř nám umožňuje věnovat energii a pozornost více sobě. Struktura ega nemá ráda přítomnost. Chce sledovat budoucí momenty. Jak můžeme vědět, co přijde? Chceme to vědět, abychom mohli život udělat předvídatelným. Spiritualita ale potřebuje akceptaci, přijetí, receptivní stav přijímání, tok energie, stane se něco a vy nic neočekáváte. Přijímáte to, co je. Akceptací je možné zažít spojení s realitou, která je větší než my sami.

 

Směr cesty

Spusťte pozornost dolů vašim tělem, krkem kolem solaru plexu až dolů do břicha. Hluboký břišní dech nese přes aktivovaný nervový systém zprávu, že se nám vede dobře. Přichází klid.

Dolů a dovnitř. Dýchejte. Přítomnost nedovolí emočně - kognitivními návyku, aby se zapojil.

 Eva