Typ čtyři

Přehled
Tito lidé mají dar probouzet kolem sebe smysl pro krásu a harmonii, jsou velmi citliví a téměř vždy umělecky nadaní. Přitahuje je vše, co má životní energii. Jsou víc doma v říši nevědomého, symbolů a snů než v reálném světě. Mají nadání pomáhat druhým rozvíjet smysl pro krásu. Čerpají svou životní energii od druhých (Všimli jste si mě? Co si o mně myslíte? …), usiluje o estetickou přitažlivost.
Styl a spontaneita nezralé stránky osobnosti, má v sobě cosi strojeného. Jejich život je určován touhou po kráse a spojení světa a života do harmonického celku. V dětství často učinili zkušenost, že přítomnost je nesnesitelná a nesmyslná (např. bolestným zážitkem opuštění). Jejich touha směřuje k ztracené lásce, k domovu a k dálkám, čeká na den, kdy velká láska přijde.

Mechanizmy
Typ čtyři je stálým pozorovatelem okolí s podvědomým cílem srovnávání a hledání intenzity vnitřního života. Srovnávání je oním obranným mechanismem introjekce – tedy schopností vidět tam a jindy venku a u jiných ty nejlepší kvality a porovnávat je s tím nejhorším obrazem tady, teď a uvnitř sebe. Touha je být tak dobrý, jako vybraný člověk. Je to falešná část programu, která dává signál. „Kdybys byla lepší, neopustili by tě. Nejsi dost dobrá.“ V okamžicích zranění přichází vášeň. Je to závist, silně podporována myšlenkovým vzorcem zdánlivého nedostatku. Obranou může být – shodit hodnotu tomu druhému a tím zabránit, aby cítily bolest. Často také shodí vlastní hodnotu až do sklepa a brodí se v bahně depresí. Můžou se pak slastně pohybovat v sebelítosti a nových a nových depresích.
Závist je touha mít nebo být jako někdo jiný, ale tato touha je závistí, pokud jsme negativně tuto touhu obrátili proti sobě. Pocit, že to, co umí druzí – zlost obrácená proti sobě a zvyšuje kus nedostatku, který vnímají. Fixace na nedostatek strhává tyto lidi do propasti deprese. Žijí smutek nenaplněnosti a stálého hledání. Tento stav zabraňuje vidět introjekce – „Já nezávidím, pouze srovnávám“.