Typ dvě

Přehled
Dvojky nasazují své vlohy pro potřeby druhých lidí a pečují o jejich zdraví, výživu, výchovu a blaho. Dvojky se umí podělit o svoji poslední košili. Trpícím dávají pocit, že je tu někdo pro ně, kdo je přijímá. Dvojce v dětství často chyběl pocit domova a lásky, nebo mají pocit, že musí být odmalička citovou oporou ostatních členů rodiny. Musely se snažit být užitečné (nejstarší z dětí). Sebezáchovná strategie princezny a nárokování privilegií, pomoc očekává a vyžaduje často formou ukazování vlastní jedinečnosti či oběti. V každé dvojce je určitý podíl obou poloh: výjimečnosti princezny a služby pečovatele.

Mechanizmy
Emoční fixace (vášeň): pýcha – výraz znehodnoceného ega – “Já jsem láskyplnější než vy, moje láska zachrání svět!”. Pýcha je subtilní na poznání. Dávání se vlastně projevuje jako forma braní (dávám, abych dostal). Dokáží se vlichotit do přízně lidí, nabídnout tomu vybranému člověku to pravé v pravou chvíli i kdyby to neměli. Tady, tak jako v mnoha jiných situacích totiž zapracuje myšlenkový vzorec zdánlivého přebytku: „Já to mám a když ne, tak to pro Tebe nějak zajistím“. Příležitosti moci něco dát se těžko odolává. Protože, když dám, tak dostanu a Ty mě potřebuješ, budu Tě mít ve své moci. Tohle vyživování vlastní osobnosti tím, že plní potřeby druhých se dostávají do kontaktu sami se sebou. Pýcha: „Já jsem taková bytost, už jenom to že jsem, má pro druhé hodnotu. Co by beze mě byli, co by si počali?“  Já se umím uskromnit a potlačit své potřeby! To Vy nedokážete!“ Což je ve své podstata obranného mechanismu, který brání dvojce vše uvidět – „ušlechtilé“ potlačení vlastních potřeb „pýchy“ si všimnete, až když je uražená. Zvedne nos: „Tohle jsem si nezasloužila.“