Lidé se bojí, že pokud poznám typ druhého člověka, nějak ho zaškatulkuji. Bojí se, že tím pro ně přestane Petr být Petrem a stane se „jen Trojkou“. Druhého člověka se možná chvíli snažíme napasovat do určité škatulky, ale on se nám tam ne a ne vejít (tady oříznout, tady vycpat prázdné místo). Prostě to nejde. Objevování typu druhého člověka je spíš jako být Sherlock Holmes. Tedy všímat si a dobře poslouchat. Musíme se skutečně zajímat. Z mé zkušenosti, pokud si lidé už dají tu práci a najdou správně typ druhého člověka, málokdy přestane být Petrem a stane se „Trojkou“. Začne být Petrem, který používá strategii Trojky, a díky tomu Petrovi lépe rozumím.
Lidé se bojí říct druhým o svém typu. Nechtějí, aby to druzí věděli. Bojí se, že kdyby druzí věděli, že já jsem Čtyřka, znamenalo by to, že se mnou mohou lépe manipulovat. Tohle je snad nejčastější obava. Zeptám se jinak. Co kdybyste druhým řekli, co nemáte rádi a naopak co máte rádi a oni, protože by tomu lépe rozuměli, by změnili své chování k vám k lepšímu. Je to manipulace? Vždyť teď přece lépe vědí, jak na vás, ne? Myslím si, že to, že řeknu svou strategii, dávám druhým možnost přestat dělat některé věci, které třeba ani nevěděli, že dělají a mě to vadí. Má zkušenost říká, že pokud vám někdo chce ublížit, ublíží vám, ať zná nebo nezná váš typ. Pro ostatní je to pomoc.
Někdy se lidé bojí znát sami sebe. Jsem si jistá, že je to opačně. Nebezpečné, a to velmi, je neznat sám sebe.
Enneagram není ani pozitivní, ani negativní. Je to systémový přístup, který popisuje naše vnitřní motivy. To je někdy pozitivní a někdy negativní. Typ 10, který je jen pozitivní, nemáme :).
Pakliže lidé poprvé slyší podrobné informace o zralosti a kvalitách jednotlivých typů, mývají pocit, že to je na dlouho. Že je to změna velmi těžká, dlouhá a bolestivá. Tak to není. Všechno už totiž v sobě v každém okamžiku máme. Jde o to své kvality objevit a množit okamžiky, kdy je člověk zažívá.
Lidé mají pocit, že typové problémy UŽ mají za sebou. V mnoha případech je to omyl. Vtipné je, že v jeden okamžik řeknou, že to mají za sebou a vzápětí danou věc znovu udělají. Slyšíte-li se říkat „Už“ zbystřete a prověřte to!
Jeden typ na celý život připadá lidem jako závazek typu „Jeden jim káže, všechny dohromady sváže“. Lidem se zdá, že budou nosit už celý život jen tyhle jedny boty. Žádné jiné. Ale najít si typ je asi jako když je hadovi malá jeho dosavadní kůže, tak ji svlékne a utvoří si novou. Ale nepřestává být hadem. To ho do jisté míry určuje, ale není to všechno.
Kolikrát jen jsem tohle slyšela? Škatulka značí, že tam musíte být nebo bude hůř! Že vás tam někdo cpe, vměstnává. Typ či strategie je spíše škálou např. v umění řídit auto. Škála jde od začátečníka po mistra. Je v tom vývoj i možnost ovlivnit svůj život.
Lidé se bojí, že druzí uvidí jejich chyby a zranění a že je buď přestanou mít rádi, nebo je zraní znovu. Věřte mi, pokud vás mají druzí rádi, tak už o vašich chybách dávno vědí a mají v ruce nástroj, jak vás zranit. Na to nepotřebují znát enneagram. Enneagram naopak může mnoha lidem ukázat, že a kde vás zraňují, i když nechtějí.
Autor: | Michaela Velechovská |
---|---|
Médium: | |
Datum: | 19.07.2018 |