Enneagramová asociace České republiky

1. Špatný lektor

To, že někdo, kdo přednáší enneagram, celý systém dobře neumí, sebou nese následující rizika:

• Špatné pochopení typů – „Devítky, jako děti, byly líné a úplně zlenivěly.“ To je reálná věta jedné paní, která měla na jednom festivalu přednášku o enneagramu. V mé osobní hrůzoparádě vede.
• Direktivní přiřazování typu - Rozumím tomu, že se zdá být velmi příjemné, jestliže vám typ někdo prostě dá. Je to rychlé, snadné a bez práce. Většina těch, kteří to tak dělají, enneagram dobře neumí. Neznám žádnou enneagramovou školu (mezinárodní), která by to tak dělala a učila. Naopak. Cesta vlastního nalezení typu klientem, účastníkem semináře, patří k základním hodnotám etického kodexu profesionálního učitele enneagramu. Problém rychlého přidělení typu nedostatečně vzdělaným lektorem je, že dá většinou lidem nesprávný typ.

2. Typ jako alibi

„Vždyť jsem Čtyřka, tak co se divíš?“ Někteří lidé vezmou svůj typy jako alibi a jako ospravedlnění toho, co dělají. Enneagramový typ/strategie vysvětluje to, co člověk dělá a díky tomu zároveň přináší uvědomění si a možnosti změny. Takže je to takto: Najdu-li si svůj typ = mám lepší možnost změny.
 

3. Typ jako nadávka

„Co bys chtěla, je to klasická Jednička.“ Tuhle větu na mě zasyčela jedna paní při popisu svých potíží s kolegyní. Enneagram sice učí a ukazuje, proč lidé dělají to, co dělají, ale některé jejich chování je pro nás zraňující, i když rozumíte tomu, proč to dělají, což vede ke zlosti. Zlost máme sice na onoho konkrétního člověka, který nám ublížil, ale tento konkrétní člověk se stane symbolem pro všechny lidi daného typu. Někdy slyším:“ On je Jednička? Opravdu? Vždyť je to takový milý chlap.“ Prostě ztratíme nadhled.
 

4. Můj typ je ten nejhorší

„A je na té Dvojce vůbec něco dobrého?“ V určitý okamžik se lidé mohou začít soustřeďovat jen na negativní stránky svého typu. Jakoby někdo vytáhl a pojmenoval všechny jejich nedostatky najednou a nic jiného neviděl. To se bohužel děje a někdy bez ohledu na to, jak moc se snažíme lidem ukazovat, že nic není úplně špatné, ale ani úplně dobré.
 

5. Všechno je o typu

Po poznání enneagramu mají někteří lidí tendenci veškeré chování člověka analyzovat a vztahovat k typu. I to, jestli si maže na chleba máslo nebo marmeládu. Člověk je více než typ. Máme nějakou osobní historii, výchovu, zkušenosti, traumata atd. a i to nás ovlivňuje. Enneagramová strategie vysvětluje mnohé, ale určitě ne všechno.
 

6. Je to tááák snadné!

Ano enneagram všechno usnadňuje, nicméně…
Obzvlášť zodpovědnému poznání typu druhého člověka je třeba se chvíli intenzivně věnovat. Rychlé tipy od boku nefungují!
 

7. Je toho moc

Ikdyž lidem dáte mapu (enneagram) pro poznání sebe a druhých, zdá se jim to moc pracné. Někdy se mě ptají, jestli by těch typů nemohlo být méně, že devět je moc. Co na to říct?
 

 

Po semináři s teenagery mi maminka jednoho z nich napsala, že je ze semináře zklamaná, že syn stále nejí zeleninu a nezlepšil si matematiku. Dva dny semináře jsou začátek cesty, ne její konec. Lektor neudělá změnu za vás, ale otevře vám dveře. To jestli projdete je na vás.
 

Trvám na tom, a to i ve firemním prostředí, že seminář je dvoudenní. Firmy mě zkouší tlačit na jednodenní zkratku, ale pokud to nemohou být dva dny, nabídnu jim raději něco jiného. Proč? Protože za jeden den lidem ukážu strategie, systém atd. ale není čas na aplikaci a hlubší hledání sebe sama. Bez druhého dnu, kde se lidé hledají a kdy si ukazujeme, k čemu může nové poznání být a co s ním dál, je samotná znalost typů k ničemu.
 

Aby lidé odlehčili situaci, dělají vtipy a to i o typech. Někdy je to skutečně vtipné a všichni se zasmějí. Někdy ne a jde spíš o posměch. Já sama mám tendenci dělat během výkladu vtipy a tak moc dobře vím, že velmi, velmi tenká hranice tu je. Druhým nebezpečím jsou rady. Tím, že lidé porozumí tomu, jak to jiné typy mají, svádí je to radit, protože „To je přece tak jednoduché, jak to můžeš nevidět!“. U enneagramu ale platí, že co je jednoduché pro jednoho, je těžké pro druhého a obráceně.